Homepage - Připojení spotřebičů

Hlavní zásady připojování spotřebičů paliv

Alfou a omegou správně fungujícího topného systému je pečlivé sladění všech jeho komponentů – topných spotřebičů, kouřovodu i komínu. Chyby při návrhu a provedení jednotlivých částí mohou vést v průběhu užívání k nedokonalému spalování, zanášení spalinové cesty a v nejhorším možném případě i k požáru.

Pro připojování spotřebičů paliv platí řada zásad, zde jsou alespoň některé z nich:

Spotřebiče na pevná paliva

Každý spotřebič na pevná paliva by měl být připojen samostatným kouřovodem do samostatného komínového průduchu. Tento požadavek se striktně týká ústředních zdrojů tepla a všech technologických spotřebičů. Týká se také v plném rozsahu krbů s otevřeným ohništěm a určitých v ČSN specifikovaných typů krbových vložek a krbových kamen. Určité výjimky se připouštějí v případě tzv. lokálních spotřebičů (v tomto případě s omezením výkonu do 10 kW), kde se připouští připojení 2 takových spotřebičů v jednom podlaží, nebo v případě modernizace stávajících objektů za stanovených podmínek i 2 ústřední zdroje tepla. V tomto případě se vždy vyplatí konzultace s odborníkem, nejlépe revizním technikem.
Za stanovených podmínek je také možno připojit dva uzavíratelné lokální spotřebiče ze dvou sousedních podlaží téže užitkové jednotky (typicky rodinný dům) nad sebou.

Nejmenší dovolená účinná výška komínového průduchu pro připojení spotřebičů na pevná paliva je 5 m. Pro lokální spotřebič se připouští i méně, ovšem za předpokladu, že je prokázáno výpočtem, že je taková výška pro daný spotřebič dostačující.

Spotřebiče na plynná paliva

Zde je požadavek nejmenší účinné výšky snížen na 4 m, u přetlakové spalinové cesty může být i nižší. Je-li nutno připojit více lokálních spotřebičů (u plynu do výkonu 7 kW) v jednom podlaží, mohou to být opět nejvíce 2.
Ústřední zdroje tepla a technologické spotřebiče se mohou připojovat společným kouřovodem ve formě kaskády do jednoho komínového průduchu, ČSN 73 4201: 2010 omezuje počet připojených spotřebičů na nejvýše 5.
Plynové spotřebiče mohou být také připojovány v několika patrech nad sebou. Pro otevřené spotřebiče platí řada omezení a to jak co se týká jejich počtu (nejvýše 5), tak i způsobu konstrukce a provedení spalinové cesty (svislý úsek kouřovodu za spotřebičem, spalinové klapky…) Zajímavějších výsledků lze dosáhnout s použitím uzavřených spotřebičů v provedení C (turbo). V takovém případě může být do jednoho společného komína připojeno až 10 takových spotřebičů do 10 podlaží nad sebou. Takový komín bývá nejčastěji řešen jako vzducho-spalinový systém.

Kondenzační spotřebiče

Technika spotřebičů paliv ve svém vývoji směřuje ke stále dokonalejšímu využívání tepla vzniklého při spalování. Špičku v tomto směru představují kondenzační spotřebiče. Jejich maximální účinnost je uváděna více než stoprocentní. Nejedná se o žádné perpetum mobile, ale tohoto výsledku je dosahováno proto, že k celkové účinnosti spotřebiče je připočítáno i využití tepla, které se uvolní při kondenzaci spalin.

Spaliny od spotřebiče paliv, bez ohledu na jejich teplotu, je třeba spolehlivě odvést nad střechu objektu, čímž minimalizujeme riziko jejich negativního působení na fasádu a otvory v ní umístěné. Značná hygienická i technická rizika spojená s vývodem spalin na fasádu se odrazila nejprve ve vydání technického pravidla G 800 01 "Vyústění odtahu spalin od spotřebičů na plynná paliva na venkovní zdi (fasádě)", nyní nově právě v kapitole 1 ČSN 73 4201: 2010.

I zde platí, že spotřebič paliv, kouřovod a komínový systém tvoří ucelenou technicko-provozní jednotku, kterou nelze navzájem oddělovat ani tehdy, když sledujeme místo kondenzace spalin. K té dochází v průběhu jednotlivých fází topení (start, ustálený stav, provoz na plný výkon, provoz na částečný výkon) v různých místech topného systému. Kondenzační proces může být zahájen již v kotli. Téměř v žádném případě však není kondenzace v kotli ukončena a probíhá i v dalších částech spalinové cesty, to znamená v kouřovodu i v komíně. Proto všechny části spalinové cesty včetně komínového systému hrají svou roli při maximalizaci využití tepla vznikajícího při spalování paliva, zejména při využívání zbytkového tepla obsaženého ve spalinách.
Odvod spalin může být realizován přetlakovým nebo podtlakovým způsobem. Přestože teplota spalin od kondenzačních spotřebičů může být poměrně nízká (od 40 °C), lze i pro tyto spaliny zajistit jejich odvod komínem s přirozeným tahem. Přirozeným tahem překonáváme pouze tlakovou ztrátu, ke které dochází prouděním spalin ve svislém komínovém průduchu. Ostatní tlakové ztráty (nasávání vzduchu, ztráta kotle a kouřovodu) jsou eliminovány činností ventilátoru zabudovaného v kondenzačním spotřebiči.
Hlavní otázkou je odolnost spalinové cesty vůči vlhkosti obsažené ve spalinách i vůči vlastnímu kondenzátu. Proto pro vnitřní konstrukce spalinových cest smějí být použity pouze materiály s minimální nasákavostí a propustností, odolné vůči korozi a vůči vymývání kondenzátem. Materiálově vyhoví tenkostěnné keramické, plastové i nerezové vložky.
Mimořádně důležité je řešit přímý odvod kondenzátu z paty komína, nejlépe přímým propojením přes sifon do kanalizace.